Základy psychické přípravy

Je dávno známou pravdou, že úspěšné vyřešení sebeobranné situace je z 80% dáno psychickým stavem, význam techniky a taktiky nepřesáhne zbylých 20%. Co je optimální psychický stav a jak se do něj rychle dostat již tato poučka neříká. Popravdě řečeno, odpověď na tuto otázku asi jen tak nenajdeme, a když tak v jen velmi obtížně uskutečnitelné podobě.

Je možné si ovšem položit i skromnější cíl a sice jak zcela psychicky neselhat, jak v jedné vteřině nezahodit naučené taktické a technické postupy. Psychickému selhání v sebeobranné situaci je již desítky let věnována rozsáhlá diskuse a panuje jasná shoda v tom, že jednou z hlavních příčin totálního neúspěchu je tzv.poplachová reakce.

V některých zahraničních pojednáních je patrná snaha vyřešit dvě základní otázky jak alespoň o něco zmírnit riziko takové poplachové reakce.

Co je poplachová reakce

Mezi našimi smysly a centrem emocí v mozku existuje přímý spoj. To znamená, že k pocitu strachu může dojít dříve než si plně uvědomíme důvod. Ještě horší je, že můžeme začít již i jednat. Zapojení mozkové kůry k plnému uvědomění a zhodnocení bude následovat až poté. Jeden z nejsilnějších druhů podnětů které mohou být našemu prastarému „emočnímu centru“ nabídnuty jsou signály ohrožení. Tím, že jde vývojově o velmi starou oblast mozku je bohužel zastaralá i jeho reakce. Je to ona známá reakce „boj nebo útěk“. Ovšem boj na té nejprimitivnější úrovni, kam rozhodně nepatří nejen zacházení se střelnou zbraní a „sofistikované“ techniky nějakého bojového umění, ale i tak jednoduché činnosti někoho udeřit obuškem či postříkat slzným sprejem. Poplachová reakce má na svědomí takové „nepříjemnosti“ jako je, již zmíněný pocit strachu nebo až paniky se zkratovitým a iracionálním chováním,třes rukou, zrychlené a silně pociťované bušení srdce, zpocení a v nespolední řadě ve všech příručkách o obranně skloňované tunelové vidění.

Tyto informace samy o sobě působí dost beznadějně, znamenalo by to, že v okamžicích náhlého ohrožení ať jsme cvičili cokoliv, zůstaneme odkázáni na „bojové způsoby“ kdejaké opice.

Nejlepší zbraní je rozum

Naštěstí mezi mozkovou kůrou a centrem emocí funguje oboustranná komunikace. To znamená, že rozum může naše emoční centrum už dopředu nějak usměrňovat. Ovšem za předpokladu, že předejdeme náhlému překvapení. Klíčovým momentem tedy je být pozorný k situaci kolem sebe, mít vytvořený předběžný plán a začít s řešením dříve než přeroste naše schopnosti a ovládne nás strach. Nemá to ovšem být ustrašená pozornost dítěte, které jde v noci na záchod a bojí se bubáků. Spíše klidná volně plynoucí pozornost, připravená věc řešit. Tady si ovšem musíme říci, že úplně stejným nepřítelem jako ustrašenost by bylo dychtivé bojové nabuzení. Mohlo by se totiž stát že bychom sáhli po sebeobranném prostředku při prvním nápadnějším impulsu.

Jestliže se tedy situace včas zhostí náš rozum, nemusí se poplachová reakce projevit v tak bouřlivé podobě, že zcela zahodíme naučené dovednosti.

Postupné psychické vyladění - barevné režimy

Na základě obrovské praktické zkušenosti byl vytvořen systém ilustrace postupného psychického vyladění, který je široce znám jako metoda barevných režimů. Bylo vypozorováno to, co následně věda potvrdila: Včasnou vědomou pozorností a průběžným vyhodnocováním rizika je možné snížit pravděpodobnost rozvoje poplachové reakce. Není to samozřejmě metoda absolutní, je to jen určitá pomůcka, kterou se může ovšem každý z nás ve svém životě snažit realizovat, chce-li přežít v dnešní „betonové džungli“.

Bílý režim

Je stavem nepozornosti a relaxace. Vaše pozornost není zaměřena na hodnocení okolí z hlediska možné hrozby. Takový stav zachováváte např.když jste doma, víte, že se nemusíte mít před ničím na pozoru. Je jedno zda spíte, hledíte do knihy nebo sledujete televizi,prostě nesledujete situaci kolem sebe. Když váš manžel bere do ruky nůž, nepřemýšlíte o tom, jestli to není na vás. Pokud jste se zmýlily v odhadech, nebo se stanete předmětem zájmu nějakého šílence který náhle vylomí dveře vašeho bytu, je málo pravděpodobné,že byste stihly rychle a účinně zareagovat. Obdobně budete-li tento režim zachovávat při chůzi setmělým nechvalně známým parkem u nádraží, jste velmi snadnou kořistí i pro nepříliš zdatného náctiletého soupeře, a to jen díky momentu překvapení.

Žlutý režim

Je stav uvědomělé pozornosti k vašemu okolí z hlediska možné hrozby. Cílem je snažit se zachytit nejčasnější známky eventuelního nebezpečí a uplatnit to nejméně rizikové řešení - vyhnutí se konfliktu. „Naběhnutí“ žlutého režimu je výsledkem změny situace a jejího hodnocení. Víte, že se dostáváte do prostředí kde by se mohlo nějaké riziko vyskytnout. Například jdete noční ulicí. Nevidíte sice nikoho, kdo by se k vám přibližoval, ale jste si vědomy toho, že noční ulice je místem, kde je riziko napadení vyšší. Z toho se odvíjí i to jakou pozornost budete věnovat lidem, které spatříte. Už zde je ovšem výhodné pokusit se dodržovat takové postupy, abyste na reakci na náhlou změnu situace měly co nejvíce času. Sem například patří snaha předjít situaci že se k vám na ulici na těsnou vzdálenost přiblíží pobuda žádající o „nějaký drobáky“. Je obvykle výhodné pohybovat se a stát tak, abyste měly co největší přehled o prostoru kolem vás, k tomu může pomoci i využívání různých odrazových ploch jako jsou výlohy, nebo dále zmiňovaná zásada nesedět ve veřejných zařízeních zády k prostoru možné hrozby apod.

Navrhuje se jednoduché cvičení. Dejte si úkol, že se k vám nikdo nesmí přiblížit, aniž byste o tom věděly. Za každé selhání si dejte X. Pokud si všimnete včas skórujte 0. Až dosáhnete měsíce bez X, tak jste cvičení zvládly.

Oranžový režim

Zde už je vaše pozornost zaměřena konkrétním směrem a v hlavě již máte nebo se tvoří scénář jednání „co kdyby“. Zaregistrovaly jste velmi podezřelou osobu nebo skupinu, můžete s nimi mít už i slovní kontakt. Pokud je to možné pokoušíte se vyhnout fyzickému konfliktu. Od nenápadného přejití na druhý chodník až po složitější postupy, kdy se snažíte slovně ovlivnit jejich emoční stav. Počítáte ale s tím, že se to nemusí podařit. Zásadou zde je nyní sledovat především ruce podezřelé osoby.

Červený režim

Přechod z oranžového do červeného režimu je výsledkem chování podezřelé osoby. Vy jste v předchozí situaci snažily podniknout kroky k odvrácení fyzického konfliktu a zajištění vlastního bezpečí, ale druhá strana se je snaží narušit. Takovéto chování lze již mnohdy hodnotit jako útok a to znamená konfrontaci. Neexistuje mnoho lidí, kterých by se vůbec v takové situaci nezmocnil strach. Akceptovat jej, ale snažit se dál efektivně fungovat - to nemusí nutně vyžadovat hrdinství. Snažte se zhluboka dýchat a získat místo obav „zdravý vztek“ na protivníka, který si dovolil vás napadnout. Zaměřte se na vítězství. Použijte sprej, uhoďte násilníka obuškem nebo mu alespoň zaražte prsty do očí… I zoufalý boj o přežití a žití je lepší než jalové „stěžování si“ jak špatná je situace nebo litování sebe sama.

Černý režim

Z každého z uvedených režimů ovšem můžete vlivem neočekávaných okolností spadnout do stavu psychického i fyzického selhání, kterému říkáme černý režim. Čím méně připraveného vás sebeobranná situace zastihne, nebo čím neočekávanější, tvrdší a úspěšnější bude jednání útočníka, tím je to pravděpodobnější. Černý režim je stavem zmatku, paniky, rezignace, zhroucení techniky a taktiky a dalších podob selhání. Těžko vám dá útočník čas na nápravu.