Je to nutně jen osud?

Je překvapivě mnoho žen, které se k problému staví naprosto apaticky. Jejich fatalistickým názorem je, že se stejně neubrání a spoléhají jen na náhodu a své štěstí. To již ale může být jednou unavené. Neštěstí totiž, jak se říká nechodí po horách, ale po lidech.

Přístup, že se to „mě snad nestane“ opravdu asi není tím pravým řešením. Nebo, že až se to stane, zavřu oči a ono to nějak přejde a já se z toho hrozného snu probudím. Nepřejde a neprobudíte se. Je to tady a budete muset s tím něco dělat. Právě tady a teď. To se může skutečně stát již zítra.

Jednou z nejzvláštnějších možností vůbec, která se překvapivě poměrně často traduje, je nebránit se raději vůbec. Mnohdy to slyšíte: „Stejně je to zbytečné a jen tak více popudíte násilníka, že vám pak skutečně vážně ublíží…“. To však je ale více než podivný, naprosto fatalistický přístup.

Budete apaticky jako ovce čekat, kam až agresor zajde? „Pouze Vám vezme peněženku, mobil a šperky? Nebo Vás „jen“ osahá nebo přímo na místě znásilní a vy tak alespoň zachováte holý život? Takové myšlení je snad nejhorším postojem k tomuto závažnému problému. Nikde ale není psáno, že právě to zrovna nepovede k tomu, že najdou v parku za několik dnů Vaše zohavené tělo. Deviantní pachatel Vás zabije prostě jen ze strachu před Vašim pozdějším svědectvím nebo jen a pouze ze své zvrácené a neodolatelné chuti ubližovat ženskému pokolení. Anebo jednoduše pod vlivem své vražedné duševní nemoci či bez jakékoliv racionální příčiny. A nemusí to vůbec být smrt rychlá a bezbolestná…