Prevence a předcházení vzniku rizikových situací

Jak již bylo na hlavní stránce naznačeno, nejlepší obranou vůbec je prevence, tedy předcházení nebezpečným momentům vůbec. Pokud ale k situaci již dojde (možná vlivem náhody, možná ale i dílem vaší chyby plynoucí z podcenění příznaků) samotný sebeobranný prostředek může být úplně nanic, pokud selžete psychicky. Protože role toho základního, tedy již zmíněné prevence a psychologických aspektů bývá často podceňována, mohou některým z vás možná mnohé pomoci objasnit následující strany.

Předvídání

Kritickou otázkou sebeobrany je „kde vzít čas ?“. Odpovědí může být jiná otázka,totiž „kde a jak čas ztrácíme?“. Což se dá převést na „kdy pro nás situace začíná?“ Jestliže situaci začínáme řešit až po ráně klackem do hlavy, tak rozhodují zlomky vteřin a naše šance je mizivá. V tu chvíli můžete být kýmkoliv - i přímo virtuózními mistry bojových umění nebo exelentními střelci. Ale je nám to velmi málo platné. Nedávný případ jednoho muže. o kterém jsme slyšeli, tyto skutečnosti jen potvrzuje.

Dotyčný s sebou denně nosil ke své sebeobraně pistoli, se kterou poměrně často a reálně trénoval. V rozhodující situaci ale svoji pečlivou přípravu na možný konflikt rozhodně „neproměnil“. Prostě neproběhlo to tak, jako na střelnici - na 10 metrech je jasný útočník, já tasím zbraň a rychle a přesně zasahuji. Zamyšleného jej v noci na opuštěnější cestě překvapivě napadl kolemjdoucí. Poté co inkasoval tolik ran, že zcela zapomněl, kde má vůbec zbraň, byl okraden o nesený kufřík. Nakonec mohl být rád, že nepřišel nejen o dotyčnou skrytou pistoli, ale i zdraví a případně život.

Co tedy dělat abychom se pokud možno neocitli v podobné situaci? Odpověď je zdánlivě prostá: předvídat. A pokud možno začít situaci řešit dříve než nabude konfliktní podoby a nebo dokonce její nejhorší varianty a tou je násilné střetnutí. Jde o to vědět, že by se mohlo bojovat ještě dříve než se bojovat začne.

Srovnejme si to s jinou, pro moderního člověka velmi nebezpečnou situací, kde jde nezřídka o zdraví a životy. Přitom všední záležitostí – řízení automobilu. Pro zvládnutí ovládání vozidla v rušném městském provozu nemusíte nikomu vysvětlovat, proč je nutné se snažit dopředu předvídat určité rizikové momenty. Každý, kdo chce ve zdraví dojet v silniční džungli, plné agresivních „riskérů“ a nebezpečných nešiků, to totiž musí permanentně dělat. Mysl každého je automaticky zaměstnávána spoustou nepatrných detailů, které však mohou v nejbližší moment sehrát klíčovou úlohu. „Nevjede mi tam ta Oktávie ? Co je za tou zatáčkou? Ví ten motocyklista, že je na vedlejší? “ Takovéto uvažování a z něj vyplývající preventivní opatření nikomu osvětlovat nemusíte. Proč tedy někdo nevnímá jiná rizika? Zvláště pohybujeme –li se tam, kde je riziko napadení vyšší – „vyhlášené“ čtvrti,nebo opuštěná místa - mosty, parky, lesíky apod. Zejména za tmy v nočních hodinách, bychom se měli snažit neustále předjímat, co by se mohlo stát. Uvědomit si, co bychom dělali a jaké prostředky máme k obraně a kde. Někdy se tomu říká hra na to, „co bych udělal, kdyby…“. Tak jako to hlavou běží i při obyčejnějších situacích. „ Co chce vlastně ten člověk, co si říká o cigaretu? Ten muž co jde za mnou chodbou na záchod, se mi nějak nezdá! Proč si ta osoba v prázdné tramvaji sedla těsně za mě? Má důvod mě ten podezřelý „typ“ neustále pozorovat?“ Je to vlastně neustálé podvědomé monitorování okolního světa. Proč se každý, kdo chce přejít frekventovanou vozovku opatrně rozhlédne? Každý jistě automaticky odpoví - aby se mu nic nestalo. Dobrá, proč ale na liduprázdných místech lidé často vůbec nereagují na cizí přítomnost za sebou, nenahlíží do rohů, koutů a míst potencionálních úkrytů pro útočníka? Víra, že mě se to nestane a pohodlnější přemítání o všedních denních starostech a zájmech je zřejmě přirozenější a přijatelnější, než pro mnohé „takový podezřívavý přístup“.

Tím, že jste se ale rozhodly pořídit si nějaký sebeobranný prostředek a nosit jej, jste se prakticky zařadily do skupiny „těch opatrnějších“. Zřejmě jste usoudily, že svět kolem může být i nebezpečný.Mimo jiné je třeba mít v patrnosti dvě věci. Za prvé, to, že máme u sebe například pepřový sprej neznamená, že si můžeme dovolit více riskovat a pouštět se někam, kam bychom jinak nešli a za druhé, že samotný slzný sprej za nás vše neudělá. Nestačí jej jen nosit a občas nahmatat v kapse či v kabelce. To je jen malá část ovlivňující náš úspěch. Tím úspěchem myslíme to, že jednou nebudete ležet úpějící na zemi vy, ale útočník.

Tedy: jak přežít nebezpečný konflikt? Nejlepším způsobem je se do žádného nikdy NEDOSTAT!

„Ten druhý „

Součástí prvního taktického úseku – předvídání a předcházení konfliktu je také alespoň povšechná představa o možném soupeři. Následující odstavce mají být určitým poukázáním na tento aspekt prevence.

Výběr oběti

Na rozhodnutí potenciálního útočníka působí znaky chování a vzhledu druhých osob, které vědomě nebo intuitivně vyhodnocuje a na jejich základě vybírá vhodnou oběť. V případě žen jde zejména o:

• Fyzický vzhled, sexuálně vyzývavé oblečení
• Osamělost
• Nejisté vystupování (váhavost, nerozhodnost, projevy strachu)
• Nápadné zavazadlo
• Draze vypadající oděv
• Manipulace s větším obnosem peněz

Co o vás potenciální útočník možná ví nebo předpokládá ?

• Že pro vás je tato situace nezvyklá a proto ji nebudete umět řešit.
• Že díky svým omezeným fyzickým dispozicím má nad vámi „navrch“.
• Že má proti vám časovou výhodu v rozběhnuté útočné aktivitě. Očekává u vás vznik úleku, strnutí, nebo jiné šokové reakce.
• Že pravděpodobně budete váhat čelit útoku (např. nějakou zbraní) a do poslední chvíle zvažovat, abyste náhodou neublížily nějakému „nevinnému“.